Jiří Kořínek, vyškolený zprávař Českého rozhlasu Olomouc, jež začínal jako čtenář zpráv povídá o svých začátcích. Přesun od prodávání gramofonových desek k práci v Českém rozhlase je velký skok, společného tyto dvě odvětví nic moc nemají. Vděčný je své mamince, která mu doporučila konkurz do rozhlasu. Na práci zprávaře neshledává žádné negativum. Radí i studujícím žurnalistům.
Před nástupem do Českého rozhlasu Olomouc jste studoval v zahraničí a věnoval se podnikání s hudebními nosiči, jak jste se tedy dostal do světa médií a proč zrovna tato práce? Začal jste přímo v Českém rozhlase Olomouc nebo vaše první mediální zkušenosti jste nabyl jinde?
Rádio nesmělo chybět při žádné příležitosti. V soboty jsme tradičně poslouchali rozhlasové hry pro mládež a v neděli ve stejnou dobu pohádky. Rozhlas mě vždy bavil, během různých cest jsem v autě ladil Radiožurnál. Už tehdy jsem ve zprávách viděl zalíbení. Na základní škole jsme dostali za úkol vydávat noviny, to mě hodně bavilo. Po maturitě jsem se více začal věnovat hudbě. Vedl jsem obchod s gramofonovými deskami a CD. Pomohlo náhodné setkání se známým z Olomouce a zjištění, že pracuje jako moderátor v brněnském soukromém rádiu Krokodýl. Spolu jsme poté v rádiu vedli pořad o taneční hudbě. To byla moje první opravdová osobní zkušenost s přípravou rozhlasového vysílání. Podnikání v oblasti nákupu a prodeje nosičů bylo výnosné do přesunu trhu do digitálního světa. Proto jsem se začal poohlížet po stabilnějším zaměstnání. Tip na konkurs na moderátora do Českého rozhlasu Olomouc jsem dostal od maminky. Na moderátora jsem se nehodil, ale vedoucí slovesné redakce mě hned poslal do kanceláře zpravodajství. Nabídli mi zácvik ve volném času, bez nároku na honorář a já to vzal.
V Českém rozhlase momentálně pracujete jako směnář, ale předtím jste byl zpravář. Co vás vedlo ke změně nebo teda proč změna nastala? Jestli se mýlím ohledně vaši pozice, tak mě prosím opravte.
Směnař a zprávař jsou v rozhlasové mluvě synonyma. Zprávaři se střídají ve službách, ty jsou rozděleny na ranní a odpolední směny, proto to pojmenování.
Kdybyste měl vybrat vlastnost práce v Českém rozhlasu, která vás utvrzuje v tom, že děláte to, co opravdu dělat chcete, tak která by to byla? Je nějaká naopak negativní vlastnost, která vám práci dělá složitější?
Pro mě je to vždy napínavé dobrodružství. Mám rád neustálý přísun nových informací, baví mě je třídit a pracovat s jazykem. Užívám si stylistiku, úpravy textu tak, aby byl srozumitelný všem. Předávat novinky a rozšiřovat znalosti posluchačů, jsou pro mne taky důležité faktory. O žádné negativní vlastnosti práce zprávaře nevím. Kromě vstávání na ranní směnu ve tři ráno, ale je to o zvyku.
Na webu Českého rozhlasu jsem se také dočetl, že jste se živil jako hudební producent. Liší se práce v rádiu s producentstvím nebo právě naopak vám producentství udělalo dobrý základ pro zaměstnání v médiích, jako například práce s rozhlasovou technikou?
Jsou to dvě naprosto odlišné disciplíny. Znalost ovládání techniky je samozřejmě výhodou, stejně jako zkušenost s vystupováním před publikem.
Pročítal jsem vaše články a každý byl víceméně z jiného odvětví. Máte jedno své oblíbené odvětví či konkrétně téma, o kterém rád píšete?
Dřív mě bavily reportáže z hudebních festivalů a recenze koncertů, nebo desek. Teď už na psaní nemám čas, dělím ho mezi směny a své dvě malé děti.
Dočetl jsem se o vás, že máte mnoho aktivit, kterým se věnujete ve volném čase. Obdivuji vás, že se dokážete věnovat tolika věcem najednou. Nepřemýšlel jste o založení svého pořadu, kde byste mohl právě předávat zkušenosti z různých oblastí?
Kromě přípravy programu pro syna a dceru, pořád dělám hudbu, ale už ne tolik, jako dřív, pravidelně běhám, otužuji se a potápím. Chováme psy z útulků. Staráme se o rodinný dům a zahradu. Cestování jsme omezili do doby, než děti trochu vyrostou. Hodně čtu, to je pro práci zprávaře velmi důležité a výhodné. Myslím si, že je spousta lidí, kteří se věnuji mnohem většímu počtu pozoruhodnějších činností, takže můj pořad by měl asi tak 4 díly, než by přestal být zajímavý.
Vzhledem k tomu, že je vysílání živě, tak se může stát cokoliv. Nikdo není neomylný a ani na techniku se nedá spoléhat. Vzpomenete si na kuriózní zážitky? Klidně i negativní.
Samozřejmě jich byla spousta, hlavně v začátcích jsem dělal spousty chyb z nepozornosti, nebo nervozity. Jednou jsem měl jít přečíst dvě stránky A4 hustě popsané výsledky soutěží zimní olympiády. Nějakým nedopatřením jsem text před kopírováním a tiskem nepřekontroloval, listy vyškubl z tiskárny a běžel s nimi do studia, abych tam při rozsvícené červené s hrůzou zjistil, že vidím spoustu textu ve strojovém kódu z různých znaků, číslic a jiných šifer. Nějak jsem to vybojoval pomocí výlovu paměti a fantazie, výsledek musel být příšerný. Přeřeků máme všichni někdy víc, jindy méně. Nejhezčí jsou ty, o kterých vůbec nevíte a “jedete” dál, pak třeba od kolegy u protějšího mikrofonu uslyšíte kouzelnou větu “hlavním hrdinou příběhu je slavný český spisovatel Čarel Kapek, autor řady slavných románů”.
V dnešní době začíná být větší a větší zájem o práci v médiích, jen v našem ročníků je necelá stovka studentů. Máte pro nás nějaké tipy nebo rady, jak se stát úspěšným žurnalistou?
Mám, úplně jednoduchou, už jsem ji zmínil výše. Čtěte a pokud možno hodně. Nejlépe taky čas od času někomu blízkému nahlas, dá vám to obrovskou výhodu v mluveném i písemném projevu. Často k nám chodí studenti na praxi, a taky zájemci o práci v rozhlasu. Úprava textu jim zpravidla dělá velké problémy.